Rodiče by neměli odpovědnost za svá rozhodnutí házet na děti.
Já vám samozřejmě mohu napsat a napíšu, jaký je můj pohled na tuto věc, ale důležité je, co si myslíte vy. Jaké benefity a naopak úskalí u střídavky vnímáte pro dítě vy? Zeptám se, umíte si představit situaci, kdy byste týden bydlel/a na jednom místě, pak byste si sbalil/a pár věcí a další týden bydlel/a na jiném místě, a takto pořád dokola a dokola, týden za týdnem?
Všem rodičům, kteří mě navštíví s představou jak skvělá je střídavá péče doporučuji, aby si každý z nich na půl roku vyzkoušel se týden co týden stěhovat, ať si sami vyzkouší, jak moc bezva to je, a pak ať mi přijdou říct a hlavně svým dětem, jak super zážitek to je a jak je to bavilo a děti si to jistě užijí.
"Jasně, že chápu, že cílem střídavky má být to, aby dítě bylo co nejvíce s oběma rodiči, ale na úkor čeho? "
STŘÍDAVKA V ČR FUNGUJE OD ROKU 1998, A TO UŽ MÁME PÁR TISÍCOVEK NEJEN DĚTÍ, ALE UŽ I DOSPĚLÁKŮ, KTEŘÍ JÍ PROŠLI.
Jestli něco děti opravdu potřebují, tak je to pocit jistoty a bezpečí, a jediné, jak jim toto lze dopřát je, aby měly stejné rituály den za dnem.
Proč? Protože právě rituály, pro někoho stereotypy, jsou to, co děti udržuje v jistotě a dodává jim pocit bezpečí. S dětmi pracuji více než 15 let a za celou tu dobu jsem nepoznala jediné dítě, které by mi řeklo, že je šťastné, že se musí týden co týden balit a stěhovat. Děti mi říkají, že mají rády oba rodiče, že oba chtějí vidět, ale všechny mi na otázku „kde je domov“ odpovídají, že vlastně neví.
STŘÍDAVÁ PÉČE DĚLÁ Z NAŠICH DĚTÍ BEZDOMOVCE. To je závěr, ke kterému jsem došla. Děti ve střídavce nemají vlastně doma nikde, mají pokojíček u každého z rodičů, ale kde mají takové to „doma“, ten svůj klid, jistotu, bezepečí.. u každého z rodičů domácnost funguje trošku jinak, navíc dítě je to, které je tímto způsobem vytrženo ze svého prostředí, svého pohodlí. Samozřejmě si uvědomuji tu lavinu nespokojených rodičů, kteří mě budou přesvědčovat o tom, jak je to bezva a jak to nesmírně jejich dětem prospívá, jenže víte co, děti jsou chytré, velmi chytré, ony nechtějí ublížit nikomu z rodičů, nechtějí stupňovat hádky a bolest mezi rodiči a tak raději na sebe toto břímě vezmou, ale šťastné nejsou.
Navíc samozřejmě přichází v úvahu další fakty, jako například to, že dítě do 6 let potřebuje zejména matku, pánové je mi líto, ale tak to opravdu je, a vůbec to není tak, že bych na to přišla já, ale na to přišli renomovaní psychologové, kteří zkoumali děti celý svůj profesní život. Na toto téma existuje mnoho studií, ale cílem dnešního rozpovídání se není toto téma.
Naštěstí v dnešní době je spousta rodičů uvědomělých, nechtějí dětem sebrat domov, a jsou schopni se společně dohodnout, tyto páry to pak řeší různě – některé páry se střídají v různých intervalech u dětí, tedy děti jsou doma stále a rodiče se střídají, jiné páry se dohodnou na tom, že dítě je v péči jednoho z rodičů a ten druhý rodič si dítě často v týdnu bere třeba po škole, nebo si s dětmi často volají třeba i denně přes různá média jako je Facetime, Whatsup, skype.. Výsledek je, že se dítě cítí dobře, má domov.
Má svůj „stálý režim“, protože v péči jednoho rodiče se vše děje stále stejně, každý den se stejně vstává, ráno probíhá stejně snídaně, oblékání, vypravování a cesta do školy, odpoledne se dějí opakující se činnosti, jí se obdobná jídla, chodí se spát v daném čase, rituál co a kdy se čte je obdobný, stejně jako koupání a další zvyky.. jsou to drobnosti, ale právě ty drobnosti jsou to, co dětem dodá jistotu a pocit bezpečí.
A rodiče, kteří se rozvedli, opravdu jen výjimečně jsou schopni dělat podobné věci stejně, proto se rozvedli. A tím, že se rozvedou, tak jako by nestačil už ten stres samotný, tak ještě dítě naloží spoustu novinek, které má dítě akceptovat a zvládnout. Ještě na závěr dodám, že institut střídavé péče u nás v ČR již od roku 1998, tedy již pár let to je a mě se dostávají do poradny mladí lidé, kteří už nejsou „dětmi“, ale jsou to dospěláci řešící potíže dospělé.
A mám mezi nimi i takové, kteří střídavku zažili a všichni ti, kteří mojí poradnou prošli se shodli, že by svým dětem nikdy nic podobného neprovedli, že to bylo hrozné. A bohužel spoustu těch nehezkých „programů“ a pochybností o sobě samých si děti nabrali rozhodně díky střídavce a v dospělosti pak se s tím snaží vyrovnat. Pokud rodiče svoje dítě opravdu milují, tak nechť je opravdu nechají na tom prvním místě a nedělají z nich bezdomovce.
Mladí lidé, kteří ke mně chodí řeší například potíže s tím, že se bojí usadit se. Bojí se věřit tomu druhému. Svoje vlastní potomky odkládají stále dál a dál, protože se bojí "co když to nevyjde".
Někteří mladí lidé trpí až obsesí, bojí se sebemenší změny, a to jak v osobním, tak i pracovním životě.
Mají výrazné problémy se sebevědomím. Mají pocit, že stále někomu něco musí "dokazovat".
Existují pak i samozřejmě "jizvy na duši", které si děti nesou ze stran tohoto střídání, popisují velmi smutné příběhy, kdy měli potíže ve škole, ve školce, v kolektivu všeobecně.
A opravdu to stálo za to? Tohle byl cíl střídavky, udělat dětem takové jizvy na duši?
Někdy se mě klienti ptají, zda jsem někdy střídavku doporučila, tak odpověď je ano. V jednom případě jsem ji doporučila. Rodiče se chovali rozumně vůči dětem i sobě navzájem, a hlavně bydleli ve stejném domě, jen jeden ve druhém a ten druhý ve třetím patře. Děti mohli chodit kdykoliv k oběma rodičům, do obou bytů, bylo to vlastně, jako by měli všichni jeden velký byt dohromady, jen na jedné půlce byl táta a na druhé máma.
Často slýchávám, a to zejména z úst mužů: "však ten sousedův Toník to taky zvládl, tak to zvládne i náš Vašík". Ale jasně, zvládne, protože mu nedáte na výběr. Avšak, když byste mu dali na výběr, opravdu by to takto chtěl? Opravdu by chtěl se co pár dní stěhovat? Opravdu by se dobrovolně dítě vzdalo svých jistot?
A co vy, čeho se vzdáte vy?
Milí rodiče, chápu, že projít si rozchodem je obrovsky bolestná zkušenost. Neberme však svoje děti jako rukojmí. Naše děti nemohou nést odpovědnost za naše činy. Zkuste se nad tím, prosím, alespoň zamyslet ❤️
S úctou ke všem rodičům, ale zejména všem dětem, které se nemohou bránit, a mohou jen doufat, že jejich rodiče je milují natolik, že jim nebudou brát domov ❤️.