aneb když váš partner ZAHNE, lže, dopisuje si s jinými, nebo vás prostě jen tak
"bez důvodu" opustí...
"Vzpomínám na naše seznámení, vzpomínám, jak jsem jsem cítila ty pověstné motýli v břiše, už jsem ani nedoufala, že je někdy zažiju.. ale byly tam, najednou a bez příprav a já měla najednou tolik energie, najednou nebyl problém NIC na světě, najednou ze dne na den jsem se díky němu cítila krásná, chytrá a hlavně milovaná... Jako puberťačka jsem se těšila na každou zprávu od něj, u každé z nich jsem se připitomněle usmívala..."
"Věřila jsem, že tentokrát je to jiné, že je to napořád, že je má spřízněná duše."
"Naše společné začátky, když jsme spolu začali bydlet, vytvářet domov byly plné harmonie. Jasně, časem jsem já něco chtěla jinak a on jinak než já, ale nevnímala jsem nic zásadního, pořídili jsme si rodinu. Kdo se kdy nehádal kvůli dětem, jasně, že i my sem tam výměnu názorů měli.. ale to má přeci každej, no ne? Mezi námi to fungovalo, byli jsme tým, vyřešili jsme spolu vše, co bylo potřeba, fungovalo nám to i v posteli, no nespali jsme spolu tak často jako na začátku, ale ano a často..."
JENŽE PAK PŘIŠEL "TEN" DEN...
"Viděla jsem mu to v očích, najednou ten pohled byl jiný, najednou ve mně hledal chybu, najednou bylo prostě něco jinak. Neumím to popsat, teď zpětně vím, že můj šestý smysl křičel "pozoooor", jenže já ho neposlouchala.. uklidňovala jsem ho, říkala jsem si klídek, to je jen další bouře.. přežene se jako všechny ostatní..."
"Našla jsem něco, co jsem najít neměla. A než abych přestala, hledala jsem dál. A našla jsem ....."
Až potud bývá vyprávění mých klientek téměř stejné, pak se liší:
Našla jsem mu konverzaci s nějakýma ženskýma, vypadaly úplně jinak než já, ta konverzace byla nechutná, byla o sexu, podrobná, domlouvali si schůzky. Nevím, jestli na nich byl...
S nějakou ženou si domlouval večeři, a psali si, že by mohli raději změnit místo pro tentokrát...
Našla jsem mu v kapse účet za náušnice, ženské, které jsem já ani nikdo další z rodiny od něj nikdy nedostala...
Vypadly na mě doklady o dluzích, nějaké výzvy k zaplacení od exekutorů, vůbec jsem nechápala o co jde...
Zazvonili u nás nějací dva muži, velcí muži, z počátku mi vůbec nedošlo, že jde o vymahače...
Jak dlouho se buduje důvěra?
Jak rychle se dá důvěra ztratit?
Dá se důvěra obnovit?
Z mojí praxe vyplývá, že ZÁSADNÍ rozdíl mezi mužem a ženou je ten, že pakliže ŽENA již není spokojená ve vztahu, tak začne zahýbat, ale s tím, že je jí jedno, jestli se na to přijde, ona vlastně mnohdy chce, aby se na to přišlo, aby se to tak nějak "vyřešilo za ni", muž se naštve, bude rozchod, ona je na něj v tu chvíli připravená, protože nebyla ve vztahu šťastná, protože se v tom vztahu "topila", nemohla "dýchat", zkoušela nějaké metody, které jí doporučily kamarádky, dočetla se v knihách či na internetu... Jasně, že se toho odhalení i bojí, ale jakmile se to provalí, uleví se jí.
Na druhé straně MUŽI častěji zahýbají proto, aby si zvýšili sebevědomí. Doma už to není, co to bývalo, žena se věnuje převážně dětem, domácím pracem, večer bývá unavená, když už sex je, tak to mnohdy bývá rychlovka, muži si svých žen váží, mají je rádi, nechtějí je opustit, ale na druhé straně si tak nějak nemohou pomoci, to jejich ego tak volá po uznání, po tom, aby se zase aspoň na chvíli stali pro nějakou ženu "středem Vesmíru"... a tak prostě zahnou, uspokojí si tuto potřebu "ega" a doufají, že se na nic doma nepřijde.
Mnohdy také zejména u MUŽŮ se projevuje, že mají dluhy, které se stydí před ženou přiznat, tak nějak by chtěli to říct, ale prostě to nejde. Ten stud a STRACH z toho, že je žena kvůli tomu opustí je tak silný, že stále mlží a mlží, lžou a vymýšlejí si nové a nové příběhy, ve kterých jsou oni sami obětí. Ženy jelikož mají emoční stránku více vyvinutou v mnoha případech než muži, tak přesně na tohle slyší, snaží se věřit, věřit partnerovi, jejich lásce, tomu, že ve všem je partner "nevinně".. a všichni ti okolo jsou "padouši".
ROZBIL JSI MŮJ SVĚT...
Žena, která tedy do té doby žije v nevědomé blaženosti, že je vše ok, tak jak to popisuji výše, tak najednou v jednu chvíli ztratí jistotu. Jistotu toho, že v co věřila je pryč, v tu chvíli se jí její svět zboří jako domeček z karet, přemýšlí nad tím, co pravda je, čemu věřit a co pravda není.
A tak žena začne hledat, pátrat a víte jak to je "kdo hledá, najde". A pokud má partner co schovávat, tak NIKDY neschová vše, vždy NĚCO vyplave na povrch.
Bolest, kterou žena v danou chvíli, kdy má DŮKAZ v ruce, cítí, je srovnatelná s bolestí, když by milovaný partner zemřel. Ta BOLEST JE FYZICKÁ, je vědecky prokázáno, že opravdu doslovně bolí srdeční sval. Mozek se snaží tu situaci vyřešit, ale tápe, hledá cestu. A to prostě chvíli trvá.
Žena v tu chvíli je schopna mechanicky vykonávat známé věci, rutinní věci. BOLEST ji zcela paralyzuje. A to až do doby, než MOZEK tu situaci vyřeší. Tento PROCES chvíli trvá, je to individuální, u někoho je to 3 dny, u někoho 3 týdny a u někoho i 3 měsíce.. Záleží na tom, jak moc SILNÍ jste, čím jste silnější, tím dříve to MOZEK VYŘEŠÍ. Dá vám řešení, pokud je tato bolest s daným partnerem poprvé či podruhé, tak se většinou snaží MOZEK to omluvit, snaží se ve vás najít KLID a VÍRU, že to bude dobré, jsou to takové ty myšlenky "každý má dostat šanci", "každý může uklouznout", "nikdo nejsme dokonalí", "už to neudělá"....
Pakliže je daná situace opakující se, MOZKU se tak nějak přestává CHTÍT to řešit "stále dokola", když to nedonese kýžený výsledek, ČLOVĚK I MOZEK JE OD PŘÍRODY LÍNÝ, proto když nejprve hledá odpuštění, cestu nejmenšího odporu, hledá důvody pro odpuštění, protože je to jednodušší, sice vás to bolelo, ale na druhé straně, je jednodušší uvěřit a nechat věci dál plynout..
Ale když je to opakované, a opakovaně nefunguje tento stav, tak se MOZEK prostě unaví a už nechce znova a znova řešit stejnou věc, takže ROZHODNE JINAK, rozhodne o konci, rozhodne se konat i za cenu toho, že to bude stát nějakou námahu navíc (budou se dít změny v oblasti rodiny, dětí, stěhování...), ale MOZEK CHCE KLID, NECHCE BÝT STÁLE RUŠEN, chce svůj prostor pro kreativitu, pro činnosti, které mu dělají dobře, přinášejí DO TĚLA HORMONY ŠTĚSTÍ, to je to, co náš mozek chce. A proto i za cenu dočasného nekomfortu do toho prostě jde...
O TOM, ZDA VZTAH BUDE FUNGOVAT, ROZHODUJE ŽENA. VŽDY.
Ano, já jsem slyšela mnohokrát, že to tak není, stejně však mám za to, že ANO. Proč?
Protože pokud se žena rozhodne dát vztahu šanci, bojovat za něj, tak to vydrží klidně i půl roku "bojovat" za něj... Avšak pokud se ŽENA rozhodne vztah ukončit, tak NEEXISTUJE síla, která by ji přiměla jednat jinak a i když se muž obrovsky snaží (a pánové, mrzí mě to, ale jen velmi málo z vás mužů vydrží se snažit půl roku a déle, abyste ženu přesvědčili, že to myslíte vážně), tak to prostě nevyjde, nevydrží dostatečně DLOUHO, aby jim žena - resp. její MOZEK se rozhodl to ještě jednou zkusit...
A CO DĚLAT, ABY TO PŘEBOLELO?
Z počátku se zaměřte na rutinní činnosti, choďte do práce, dělejte vše doma i v práci tak, jak jste zvyklé. Jsou to JISTOTY, které se opakují a které vás PODRŽÍ. Snažte se v první fázi dělat vše, na co jste zvyklé. Jakmile přijde čas začít něco měnit, tak nebojte, poznáte to, VÁŠ MOZEK VÁM DÁ SIGNÁL, že jste připraveny na změnu. Nejprve tedy se zaměřte na rutinní věci, doplňte o věci, které vám udělají RADOST, jsou to maličkosti, napustíte si horkou vanu, skočíte ke kadeřníkovi... Postupně budete dostávat více a více síly k tomu, abyste mohli dělat další kroky, postavit se OPĚT NA NOHY a ZAČÍT ZNOVA.
A já bych si dovolila prosbu na závěr, neuzavírejte se před světem, neuzavírejte se před láskou. Odpusťte, sobě i jemu, ať bylo co bylo, prostě to on ani vy v dané chvíli jste lépe neuměli. A oba jste se měli něčemu naučit. Využijte čas k tomu, abyste našli lásku K SOBĚ SAMÝM, abyste se zase začali mít rádi, sami sebe. To je základ každého pevného vztahu, a věřte, že co přijde v budoucnu, přijde ve správný čas, ve správnou chvíli, a přijde TEN či TA pravá.